Feelings

Plastika... ano nebo ne?? Jsem pro,ale..

30. října 2010 v 19:11 | Bee Dahlia
Napadlo vás někdy podstoupit plastiku?? Myslím plastiku čehokoliv...nosu,prsou,ústa, nebo dokonce liposukce stehen a zadečku a následné formování těchto partií. A je tu i řada dalších, tyto jsou ty nejhlavnější, co mě v tuto chvíli napadli. Jde o vylepšení našeho zevnějšku pomocí,skalpelu, trubic a vysavačů při liposukci a bělících past, gelů bo dokonce obrušování usazenin! 

yoursbee.blog.cz

inspirace nebo kopírování?

24. října 2010 v 8:43 | Bee Dahlia
Inspirovala jsem se od mé Jee, psala o blogerkách,co se inspiruji nebo dalo by se spíš říct kopírují náměty na články... Můj názor? Trapné. Ikdyž teď se dopouštím toho samého, ouuu... Promiň Jee:*

Stejně jako Jee, jsem narazila poslední dobou asi na milion článků o UGG boots. Čím to? Jedna, z nás nejznámějších na blog.cz, napsala o nich článek. A všechny ji hned musely kopírovat. A není to jenom o UGGách, i další náměty na články se kopírují. Holky,to nemáte inspiraci? Přece to je trochu okaté, když někdo něco napíše, a za chvíli to má spousta blogů... Přijde mi to, že tady nejde o to být originální, jde o to se někomu vyrovnat, jelikož mu závidí úspěšnost,návštěvnost, popularitu... Závist je sv*ně a na blog.cz jí je hodně... 

Jen jsem zvědavá, kdy konečně se přestane kopírovat.. Mě osobně se to ještě nestalo, že by mi někdo něco zkopíroval, ale stát se to může.. Prosím,zamyslete se nad sebou, tady nejde o popularitu ale o originalitu a o osobnost každé z nás. A nebo víte co??? Buďte si klony, jedna jako druhá, mě je to jedno... 

XX Bee:* 


Tumblr_laqhp968ub1qb8pwyo1_500_large

Co je to strach?

18. srpna 2010 v 10:56 | Bee Dahlia
Strach je pro každého z nás něco jiného, jinak ho pociťujeme. Někdo se bojí pavouků,hadů,myší či brouků. Někdo zase výšek, uzavřených prostorů nebo vody. A někdo se bojí, že někoho ztratí. Takový strach je podle mě ten nejhorší, nikdy totiž nevíte, kdy se to stane. Je to tak nepředvídatelné. Občas nám to může zlomit vaz, navždy nás ochromit. 

 Včera jsem zažila tento strach. Moje maminka má astma, velmi silné astma. Záchvaty má tak jednou až dvakrát do měsíce. Včera jeden měla. Naštěstí jsme byli všichni doma, tak jsme ji mohli dát dýchátko. Stříkla si ho několikrát za sebou,ale stejně se sesula k zemi. Dávka byla asi tak silná, že neměla tolik sil se udržet na nohou. Celou dobu jsem byla u ní, přinesla jí polštář a deky, aby na zemi neprochladla. Byla bych ji bývala dotáhla do postele, ale nemohla hnout nohama.Ani ruce ji neposlouchali, neměla energii mi jen stisknout ruku. Bezvládně ležela a čekala až ji záchvat přejde a svalstvo se ji uvolní. Ležely jsme tam asi půlhodiny, pak ji to pomalu přešlo. Byla doslova vyřízená. Poté jsme ji uložili s tátou do postele,hned usnula. 

Měla jsem takový strach o ní. Co kdybychom nebyli doma? Co kdyby neměla u sebe svoje dýchátko? 
Co kdyby ten záchvat byl silnější? Bojím se,že jí jednou ztratím. Ten strach je plíživí, nevím kdy to přijde...Doufám že nikdy. Ale strach mi zůstane napořád. 

názor na... Teres Xeina

9. srpna 2010 v 18:43 | Bee Dahlia
Tohle jsem si nemohla nechat pro sebe. Zašla jsem na blog tady Terezky a přečetla si její nejnovější článek. V něm rozdělila holky jejího věku na ty co nosí černou a ty co nosí růžovou. Na ty, co nemají rády nakupování,drbání s kámoškou atd. a na ty OPRAVDOVÉ holky, jak to z celého jejího článku vyznělo...Hodlá založit sesterstvo, kde seskupí, promiňte mi to nařčení,tyto Růžovky..

Nic proti tobě Teres, ale hodně lidí to rozdělení asi urazilo. Beru věc s nadhledem, naštěstí se mě to již netýká =D. Rozdělování lidí do skupin je opravdu dost primitivní, vyřadíš člověka o jehož kvalitách nic nevíš. Prostě, nosíš černou, asi jsi metalistka, takže ČUS.

Mám hoodně kamarádů mezi kluky, dalo by se říct že i víc jak holek. =D Taky mám ráda nejnovější drby, co probíráme s holkami o přestávce. Kluci ale skoro nikdy nedrbou, můžete si s nimi promluvit tak upřímně jako s žádnou jinou holkou. To možná nikdo ani neví, že něco takové přátelství s kluky obnáší. Mám to ráda. To oni sami vám řeknou co je podle nich trapné a co ne. Kamarádka? Odkýve vše...Upřímnost? Pokud to není přátelství od školky, tak bych řekla že sem tam nějaké to procento upřímnosti bude... 

Tímhle jsem chtěla jen říct, že dotyčná by neměla rozdělovat do skupin, bo ano, je to její věc, ale jen si uvědomit, že ne všem se to bude líbit. 

Na závěr bych řekla že: jsem OPRAVDOVÁ holka, mám ráda kluky jako kamarády,můj šatník je tvořen z jedné třetiny z černé,mám ráda růžovou a naprosto miluju nakupování...=)

Prosím neberte tento článek jako urážku,ani Teres at to tak nebere, jen jsem se nad tím vším trošku pozastavila a musela se vypsat ze svých pocitů. =) 

Názor na....Dominika Myslivcová...

6. srpna 2010 v 23:16 | Bee Dahlia
Hi ! 

Rozhodla jsem se napsat článek, o tom jak vidím tuhle ikonu dívek. Nic špatného proti ní nemám, naopak, musí to být fajn holka, jen ji neznám osobně a to se pak člověk špatně hodnotí. Znám jen to,jak působí z netu, moc se mi to nelíbí. Pro stovky holek v pubertálním věku se stala vzorem, idolem. Chtějí být jako ona..krásná,úspěšná,slavná...Spousta se v ní takhle vidí, pokouší se být jako ona, napodobují ji, některé dokonce uctívají jako bohyni.. Mě to hemžení kolem ní mihlo, přec už jenom jsem jiná věková kategorie. XD A myslím si,že i když bych byla o cca 4 roky mladší, tak by mě nějaká Domča v růžovém nenadchla. Tak trošku je to totiž o tom samém. Je sice fajn, že holka se zajímá o módu, líčení, kluky atd. ( viz celé její webovky ),ale opravdu to je jen a jen pro dospívající dívky...Samá růžová, jedno a to samé téma, co se opakuje,tlachání o nové řasence, fotoromány o ničem...Ostatním se to může líbit, prosím neukamenujte mě za to,co tu píšu, ale mě ne. Je to jenom oblbování, vždyť je to holka jako jiné, co se jen proslavila na netu. Opakuji,že je to jen a jen můj názor, názor dospělého člověka, řekla trošičku pohled ze shora na celou věc. Někdy mi to příjde až moc k smíchu, jak si někdo může vytvořit kult,aby ho ostatní uctívali za to co dokázal...Když vlastně nic nedokázal...je to trošku paradox..

Snad jsem se nikoho tímto článkem nedotkla, negativní ohlas příjmu. Je mi jasné, že nikdo nebude sdílet můj názor, ale jak jsem řekla, je to můj názor... =)

Bee

Fejeton o...?

31. července 2010 v 9:55 | Bee Dahlia
Nebudu Vám cokoliv nalhávat. Jsem stejná jako moji vrstevníci. Náš život se odehrává na sociálních sítí, jmenovitě na Facebooku. Nic nám tam nechybí. Máme zde své přátelé, spoustu zábavy i užitečných informací. Avšak dokážete si představit, jak těžký je život teenagera, který chce být v obraze a musí stíhat vše co se na Facebooku děje? Nevíte? Řeknu Vám, že je opravdu těžký!

Ráno se probudím hrozným bzučením budíku, nazouvám si růžové papučky a ani si nejdou opláchnout opuchlé oči, které mám po probdělé noci u počítače, a už zapínám svůj notebook. No co přeci, musím zkontrolovat novinky,které přes noc napsali mí drazí přátelé,ne? Otvírám hlavní stránku a hned vidím pár nových upozornění. Ten a ten uživatel okomentoval váš příspěvek na zdi, ten a ten uživatel okomentoval Vaši fotku. Pročtu si to vše, odpovím na komentáře a pak si projdu seznam lidí, co žádají o přátelství. Sice polovinu z nich ani neznám, ale přidám si je. Čím víc přátel budu mít, tím lépe, vždyť jich mám jen okolo šesti set! Tato ranní internetová hygiena mi nezabere zrovna chvilku a tak se často stává,že mi přibude pozdní příchod v červené knize, zvané třídnice. Nutno dodat, že ve spojení s Facebookem jsem celý den. Sláva tomu co vynalezl internet v mobilu. Bez něj by polovina mladistvých této moderní doby nemohla chodit ani do školy!

Když konečně přijdu domů ze školy, usedám s obědem přímo k počítači a znovu projíždím nejčerstvější novinky. Se svými přáteli se podělím o pár pikantních drbů, napíšu spousty statusů o své náladě a o tom,co vše budu dnes dělat.
Aby toho nebylo málo,zjišťuji, že zítra píšeme z angličtiny.Velmi neochotně vypínám všechny otevřené stránky internetu a zaklapávám notebook. Ale ten pocit, že mi něco uniká,mi nedá ani chviličku na to abych si zapamatovala,jak se tvoří pasivum. Proto horlivě zapínám stránku Facebooku a spokojeně si pročtu vše,abych měla přehled,kdo co zrovna dělá či bude dělat nebo s kým zrovna je.

Večer zpravidla končí tak,že rezignuji na učení s tím,že mi nic neleze do hlavy a oddávám se možnostem internetu. Sama vím, že je tak snadné vypnout počítač a s ním i internet, ale jak jsem už řekla, nedá se bez něj žít.  
 
 

Reklama
Reklama